Vypekla se pomalu, ale jistě
Mari si pečení a kuchyň zamilovala už jako malá, když nahlížela pod pokličku nedělního oběda. Ten s velkou úctou k surovinám povětšinou připravoval její dědeček. Celý život snil o vlastní pekárně, ale nikdy se jí nedočkal.
Maričina cesta k pečení byla dlouhá a vedla pořádnou oklikou – především automobilovým světem, ve kterém dlouhá léta pracovala. Až po čtyřicítce si uvědomila, co jí dělá opravdovou radost a kde se cítí nejlépe: v kuchyni s vůní pečiva, jako když malá pekla a vařila právě se svým dědečkem. A tak si řekla, že nikdy není pozdě začít si plnit sny, vystudovala pekařinu a po několika letech sbírání zkušeností začala své znalosti předávat dál na kurzech pečení s kvasem.
Mari jste už mohli potkat na kurzech v Ola Kala nebo v Laboratoriu vedle dalších kulinářských profíků jako je třeba Martin Kortus. Kromě toho jste Mari mohli slyšet mluvit o pečení na Českém rozhlase, kam byla jako host již několikrát pozvána.
Teď je Mari na cestě, kterou začal už její dědeček a sen o vlastní pekárně je blíž, než kdy dřív. To hlavní ale je, že pečení pro ni není jen o chlebu. Je to způsob, jak zpomalit, zklidnit mysl a rozdávat radost – sobě i druhým.
Kde už jste Mari mohli vidět
Alenka, Maričina tak trochu rozlítaná dcera
Jejím pečením je design a moukou nápady kam se podívá. Dlouhá léta pracovala na vizuálech pro krásné značky jako Volvo nebo Four Seasons, ale úplně nejraději navrhovala pro ty, kteří mění svět k lepšímu – neziskovky jako třeba Člověk v tísni.
I když peče trochu jinak, vždycky je to s úsměvem na tváři. Odpovídá za to, aby se Maričina radost z pečení mohla dostat mezi další nadšené pekaře na místě, které je krásné, funkční a jde vidět. Stará se o texty, web i vizuální směr značky, díky čemuž může Mari dělat to, co jí jde nejlépe – péct, učit a inspirovat ostatní.
A pak jsou tu ještě Alfík a Fionka
Dva francouzští buldočci, kteří se sice do těsta nemíchají, ale jinak jsou u všeho.
Alfík a Fionka jsou naše morální podpora. Vždy připravení zakročit packou, když se něco připeče, a vrátit úsměv na tvář i ve chvíli, kdy se kvas tváří kysele.
Zatímco my zaděláváme těsto, oni zadělávají na dobrou náladu. Ať už leží pod stolem, loudí drobky nebo nás doprovází na kurzy, vždycky pečou s námi. Po svém.
